Broken Wings 0.2

24. january 2010 at 12:25 | blowsight-cz-st@seznam.cz |  1.série
Keep ORIGINAL SOURCE of this story, please!!!

Hlavní hrdinové:
Mia
Nick
Mini
Seb
Maxmilian

Bude to rok. Rok od toho, kdy neřekl skoro nic jiného než "Ahoj, musím jet..". Ještě pár měsíců a možná ho znova uvidím. I když někdy bych ho už radši nikdy neviděla.
Teď jsem na cestě za jeho otcem. Do baru. Potřebuju brigádu. Nechci být závislá na našich a prázdniny jsou ideální příležitostí, kdy si přivydělat.
Otevřela jsem dveře a rovnou zamířila za ním. Měla jsem štěstí, byl tam a dokonce mě i rád viděl..
"Páni, sluší ti to... dokonce si zhubla." usmál se na mě. "Copak potřebuješ, že ses na mě přišla podívat?" vzal si z tácu dva drinky a pohledem se zase vrátil na mojí maličkost. Netušila jsem, že je až tak moc vidět, že nejím.
Strašně mi ho připomínal, i když Max vůbec nevypadal, že by měl být jeho syn. I když to možná bylo tou barvou pleti. Max je čokoládka po mamce a jeho otec má pleť bílou skoro jako já. A
"Potřebovala bych brigádu. A vim že servírkám paltíš slušně, tak sem se chtěla zeptat nejdřív tady." vzala jsem si od něj skleničku kterou mi podával.
"Jo, ale holkám co tancujou platim ještě víc..." podíval se mi do očí, jakoby mě chtěl přemluvit.
"No, to jim asi budu moct jen závidět. Víš, že tohle nijak nepodporuju..." odpověděla jsem mu vážně, protože jsem už chtěla být od daného tématu pryč. Nelíbilo se mi, když na mě takhle koukal. Jak kdybych měla být s ním a né s jeho synem. Ovšem o to sem neměla nejmenší zájem.
"To sice vim, ale měla bys úspěch.." řekl a čekal na mojí odpověď. Věděla jsem to, ale mlčela jsem.. "Dobře, kdy bys teda chtěla začít?". Uznal že prohrál a mě se ulevilo.
"No, můžu přijít klidně už zejtra..." odpověděla jsem s úsměvem. Věděla jsem, že jsem za vodou, ale netušila jsem, že mi ta jeho nabídka vydrží tak dlouho v hlavě. Cestou domů jsem o tom dokonce začala vážně přemýšlet, ale řekla jsem si, že je to hloupost a vydala se do sprchy a zaspat celej ten rozhovor. Tahle práce měla svoje výhody... například vstávání kdy se mi zachce. V práci jsem nastupovala ve tři odpoledne a končila ve dvě ráno. Takže jsem se rozhodla pořádně vyspat, než si zvyknu na ten řežim.
První den v práci mě holky zasvětily do všeho, co jsem nevěděla. Po tom, co mi řekly, jsem se začínala bát všelijakých úchylů a podobně. Naštěstí jsem nepatřila k tem holkám, co tam chodily v minisukni, ale měla jsem menší výhody. Například to, že jsem nosila jen úzké džíny. Sice jsem pořád jako vršek musela mít, jak já tomu říkám, vrchní díl od plavek, ale pořád to bylo dobrý.
Večer jsem zapadla do postele unavená jako nikdy ve školním roce. A že mi to moje studium dává zabrat, obzvlášť, když tohle byl poslední ročník.
Druhý den jsem se probudila s absolutní nechutí něco dělat, ale nakonec jsem do klubu vyrazila ještě ráda. Po pár minutách jsem se skvěle uvolnila a děkovala jsem za to, že tam nehrají jen ty "moderní disco sračky". Dokonce se tam objevovali i zajímaví lidé. Teda spíš kluci. Byli tam tři dny po sobě a byli strašně milí. Začínala jsem se na ně těšit. Čtvrtý den ale nepřišli, pátý také ne a jáp řestala doufat, že je tam ještě někdy uvidím. Bylo mi to líto. Takovýhle pohodový lidi se jen tak nepotkaj. A nebo že bych pro ně měla slabost?
Další týden se ale ukázali znova. A ne sami. Vypadalo to na nějakou oslavu, nebo tak. Měli pro sebe jeden z menších salónků a mě s ještě jednou slečnou chtěli jako servírky. Nejen, že za to je lepší plat, ale ještě ke všemu jsem měla trochu víc času a možností je poznat. Alespoň sem v to doufala.

pokračování příště...
 

Be the first one to judge this article.

Poll

CLICK

CLICK :) 100% (793)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement