Broken Wings 0.7

7. february 2010 at 14:46 | blowsight-cz-st@seznam.cz |  1.série

Keep ORIGINAL SOURCE of this story, please!!!

Hlavní hrdinové:
Mia
Nick
Mini
Seb
Maxmilian

Pomohla sem trochu za barem a když se večer klub začínal plnit, vydala sem se mezi lidi. Netrvalo dlouho a Michael si mě odchytnul. Vedl mě dozadu k salónkům. Byla to taková, dá se říci kabinka. Z toho fialovo modrýho světla se mi dělalo špatně. Měla sem sevřený žaludek. Bála sem se.
"Víš co sem ti řikal, kdyžtak mi dej vědět... Budu tady.. a když ne, tak někde poblíž." popostrčil mě ke skleněným poloprůhledným dveřím.
"Tak teď si mě vážně uklidnil." odsekla sem mu. On se zatvářil ublíženě.
"Nech toho, nasaď úsměv... a dávej bacha, dneska je v klubu Alex." Zvedl ukazováček jako by mě chtěl pohrozit. Ale pak tou rukou otevřel dveře a pustil mě dovnitř. Teď už to nešlo zachránit. Musela sem tam jít. Odělala sem tři kroky dovnitř.
Chlápek měl jako vždycky kvádro a příjemně se na mě usmíval. Ukázal na sedačku vedle něj, abych si přisedla. Když sem to udělala podal mi drink. Nedůvěřivě sem se na tu skleničku podívala. Přeci jen bych si byla jistější kdybych viděla, jak mi ho někdo právě přinesl.
"Neboj, na nějaký prášky nebo drogy já nehraju.." usmál se když si všiml mýho pohledu. Jen sem přikývla. Byla sem taková zaražená, protože sem nevěděla co si o tom všem myslet. Nakonec mi on sám přiznal, že je mu tohle blbý, ale že má teď jistý problémy doma a v práci ani mimo ní nemá nikoho s kým by se dalo trochu rozumně mluvit, tak proto tohle. Zjistila sem, že je podnikatel. Společně s ještě jedním chlápknem má firmu.. celkem známou.
Došlo mi že to není typickej chlápek, co se sem de pobavit. on sem utíká před problémama a vším ostatním. Žema se s ním chce rozvést, ve firmě mají celkem problémy.. a když se mi takhle svěřil, tak sem neodolala a udělala to samé. Samozdřejmě sem nemluvila o klucích, o vztazích a podobně. Ale o práci.
Řekla sem mu, co mi šéf nabízel a že tohle je poprvý, co něco takovýhodle dělám a jak strašně mi z toho bylo... a ptala sem se ho, jestli si to mám rozmyslet a ještě tu ,,lepší,, práci vzít. Mluvil se mnou otevřeně a to se mi strašně líbilo.
Dokonce mi nabídl, že kdybych měla jakýkoliv problémy, ať už s prací, v ní nebo s klukama, můžu se mu ozvat, že to udělá rád. On si myslel, že je mě pro tenhle podnik škoda. Jak hezké. Zřejmě chápal, protože má dceru stejně starou jako já. Teda, o rok mladší, ale kdyby skončila v baru, asi by nebyl rád.
Byli jsme tak do půlnoci a pořád by bylo o čem mluvt, ale usoudil že by bylo asi lepší vydat se domů. Slíbila sem mu, že si tu práci ještě celkově rozmyslím, rozloučila se, samozdřejmě jen slovy a úsměvem, a jen co odešel odnesla sem skleničky, co by tam po nás zůstaly.
Michael za mnou přišel, když sem končila. Beze slov a s úsměvem na tváři mi podával dva a půl tisíce euro. Nechápavě sem na ty peníze koukala. Nevěděla sem, že to myslí až tak vážně. Určitě si ještě něco nechal, ale to mi bylo jedno. Za jeden večer tolik nedostávají ani ty šlapky, co tu spí s každým kdo na ně ukáže. A já to dostala jen za příjemně strávenej večer...

pokračování příště...
 

1 person judged this article.

Poll

CLICK

CLICK :) 100% (793)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement